Svědectví

Svědectví Dušana Komínka

Snad každý z nás má různé představy a sny o šťastném a nádherném životě tady na zemi. Už jako malé dítě mě přitahovaly příběhy a pohádky, kdy dobro vítězí nad zlem. Doma i ve škole mi bylo vtloukáno do hlavy, abych byl čestný, poslušný, poctivý, abych nelhal a nekradl. Líbilo se mi být takový, ale většinou jsem udělal pravý opak.  V té době jsem rád chodil do kostela, kde jsem slyšel o Bohu a snažil jsem se být hodný. Ale po čase jsem znovu padal do neposlušnosti a špatných věcí. Rád jsem po škole byl s kamarády a vyváděl různé lumpárny.  Ani v dospělosti to nebylo lepší, chybná rozhodnutí, zklamání, různé problémy, pády a nespokojenost s mým životem mě nakonec dovedly k přemýšlení a otázkám. Proč to tak je? Proč umíráme a co bude potom? Proč mám svobodnou vůli, rozum? Proč jsem náchylný ke zlu?

Tak se ve mně zrodila touha poznat jaká je pravda. Chtěl jsem poznat tu pravdu o životě. Začal jsem být citlivý na různé záhady, zajímavosti a to mě přivedlo k tomu, že je tu někdo, kdo má o mě zájem, má mě rád a chce mi dát odpovědi na moje otázky.  Po nějaké době jsem prožil něco zvláštního co mě ubezpečilo a upevnilo v tom, že Bůh existuje. V jedné chvíli mě Boží Láska tak zasáhla, že jsem v pláčí prosil Boha o odpuštění svých hříchů. Prosil jsem Pána Ježíše Krista, aby se stal Pánem mého života, aby mě vedl. Odpovědi na své otázky jsme pak našel v Bibli – Božím slově. Jaké pro mě bylo překvapení, když jsem v Bibli mohl číst Jan 8,32: „ Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“  Dnes vím, že odpovědi jak žít jsem našel právě v Bibli – Božím slově.

Celý život jsem hledal pravdu a nejednou jsem ji našel. Pravda je Ježíš Kristus. Ten Ježíš, který mi odpustil mé hříchy a daroval mi život věčný.  V dnešní době mám osobní vztah s Pánem Ježíšem Kristem. Kdykoliv mohu skrze modlitbu k Němu přijít a požádat Ho o radu, pomoc a vím, že to 100 % funguje. Také vím, že smrtí život nekončí, ale začíná na věčnosti s Bohem.

Přál bych to každému z Vás, abyste poznali tuto pravdu. Pravdu, že Ježíš Kristus zemřel za hříchy každého člověka, i za Vaše. Pravdu, že kdo v Něho věří má život věčný. Pravdu, že již tady na zemi můžete prožit smysluplný život v naději a beze strachu. Pravdu, která Vás opravdu osvobodí.

Lumír, můj příběh.

   Jaký byl můj život, než jsem poznal Krista.

Vyrůstal jsem v dobré rodině, ale o Bohu se u nás nemluvilo, proto jsem nepřemýšlel jestli je či není, netoužil jsem po něm, ani jsem ho nehledal. Byl jsem samotář, takže jsem si vystačil sám se sebou a s pár dobrými kamarády. Vyučil jsem se automechanikem a tato práce mě bavila a naplňovala. Mým největším koníčkem bylo fotografování tomu jsem obětoval hodně času i financi. I když jsem procházel i různými výzvami v životě, kdy jsem přemýšlel o smyslu života, přesto jsem žil takovým spokojeným, ale i sobeckým stylem života (tehdy jsem to sobectví, ale tak neviděl).

Jedná z věci, která mě opravdu trápila, byly moje nemocné záda, výhřez bederní meziobratlové ploténky, který mi diagnostikovali ve 23 letech. Proto jsem většinou dvakrát do roka marodil se zablokovanou páteři. Když mi bylo 25 let, tak jsem uviděl pozvánku na cvičení jógy právě pro ty, kdo mají problémy s páteři. Přihlásil jsem se, s očekáváním, že mi to pomůže. Tehdy jsem nevěděl nic o duchovním pozadí jógy, ale protože cvičitelem byl starší pán, který praktikoval jógu se vším všudy (byl žákem Františka Drtikola, fotograf, malíř a mystik, věnoval se duchovním naukám, józe a především buddhismu), proto jsem i já brzy začal pronikat do duchovních oblasti. Takže to nebylo jenom tělesné cvičení, ale i duchovní, buddhismus, zen buddhismus, new age a to začalo měnit můj styl života. Pravidelně jsem chodil na hodiny jógy, cvičil doma, meditoval, chodil na různé semináře a jezdil na různé soustředění. Byl jsem přesvědčen, že jsem na té správné cestě, a proto jsem pracoval na svém sebezdokonalování, což se mi, ale až tak moc nedařilo.

Jak konkrétně jsem poznal Krista.

Když mi bylo 30 let, tak jsem opět onemocněl s páteři a když jsem šel k lékaři, zastavila mě jedna žena a zeptala se, jestli znám Ježíše Krista. Odpověděl jsem, že jedinou věc kterou o něm vím, je že chodil po vodě. Tak mi krátce vysvětlila kým je Ježíš Kristus, pomodlila se za mou nemocnou páteř a věnovala mi svou bibli.  Když jsem přišel od lékaře domů, tak mě chytla taková křeč, že jsem nemohl stát na nohou a zůstal jsem ležet na zemi. Co teď budu dělat (mobilní telefony tehdy ještě nebyly)? Ležel jsem na zemi modlil jsem se mantry (opakování určitých slov) a modlil jsem se k tomu Ježíši o kterém mi svědčila ta žena. K večeru se mi ulevilo a protože jsem měl nemocenskou, měl jsem dost času. Začal jsem si číst v té bibli kterou jsem dostal. Začal jsem číst o životě Ježíše Krista, ale hned jsem to srovnával s životem Buddhy a připadalo mi to velmi podobné. Říkal jsem si, proč bych měl na své víře a na své cestě něco měnit. To trvalo asi tři měsíce, než jsem porozuměl tomu, že rozdíl je v tom, že Ježíš Kristus je Boží Syn, který byl ukřižován, prolil svou krev na odpuštění naších hříchu (neposlušnost vůči Bohu, špatné věci, které jsme učinili), zemřel za nás hříšníky a byl vzkříšen. Kdo v Něho uvěří, tomu budou odpuštěné jeho hříchy a bude mít život věčný s Bohem, skrze Kristovo vzkříšení. Udělal něco co nikdo jiný ani Buddha neudělali, ani nemohli udělat. Uvědomil jsem si, že i já jsem hříšný člověk, protože jsem odmítal Boha ve svém životě a přestupoval Boží přikázání – záviděl jsem i nenáviděl, hněval se, lhal apod. Uvědomil jsem si, že jsou věci v mém životě, nad kterými nedokážu zvítězit a to ve mě působilo beznaděj. Uvědomil jsem si, že pokud je Ježíš Kristus opravdu Bůh, který mě přišel zachránit, tak mi může pomoci dostat se z věci, které mě svazovaly.

V té době jsem už byl v kontaktu s křesťany, mimochodem i s tou paní, která mi svědčila o Kristu a tak jsem se s nimi setkal a oni mě vedli v modlitbě (rozhovoru s Bohem). Tam jsem prosil Pána Ježíše Krista, aby mi odpustil moje hříchy (špatné věci, které jsme učinil), dal mému životu směr a smysl, vysvobodil mě od všech mých závislosti, uzdravil jak moje tělo, tak i moji duši a vydal jsem Mu svůj život, aby On byl mým jediným Bohem, Zachráncem a Pánem. Neprožil jsem v tom okamžiku nic nadpřirozeného, ale uvnitř jsem věděl, že se něco změnilo, což se začalo projevovat i navenek. Najednou jsem věděl, že jsem našel smysl života, přestal jsem mluvit sprostě a brát Boží jméno nadarmo.

Pak jsem měl jedno ráno takovou zkušenost, vzbudil jsem se ve své posteli, a můj pokoj byl ozářen neskutečným světlem. To světlo, ale nešlo z okna, ale z předsíně, kde okno není, tak jsem si říkal, že jediná možnost je, že jsou otevřené vchodové dveře mého bytu a to světlo jde z chodby. Řekl jsem si musím vstát a zavřít ty dveře, aby mi nikdo nevešel do bytu. A když už jsem chtěl vstát, tak jsem ve svém srdci uslyšel: „To světlo jsem Já, Ježíš Kristus, nezavírej přede mnou dveře svého srdce.“ Tak jsem nechal dveře svého srdce otevřené.

Jaký je můj život poté, co jsem poznal Krista.

Tento rok to je 30 let co jsem vydal svůj život Pánu Ježíši Kristu. Nelituji toho, jsem vděčný, že Bůh si mě našel a provedl mě a ještě bude provázet různými úskalími života. Vím, že na Boha se můžu vždy a ve všem pevně spolehnout.

Toužím po tom, aby i ostatní lidé poznali, že Ježíš Kristus, Syn Boží, je jediná cesta k Bohu Otci, jediná pravda o Bohu Otci a jediný věčný život s Bohem Otcem.

   Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne“. (Bible – Janovo evangelium 14. kapitola ,6. verš)